Je vám smutno - máme pro vás vtip


Zajic si koupi kolo a projizdi se na louce. Potka medveda:
"Kdes vzal penize na kolo, zajici?" pta se medved.
"Kdybys medvede nechlastal a setril, mel bys taky kolo!"
Za cas se zase potkaj a zajic ma motorku.
"Kde jsi vzal na motorku?"
"Kdybys nechlastal, mel bys taky motorku!"
Za nejakej cas se zajic projizdi na pasece v novym aute a hleda medveda, aby se
mu pochlubil, ale nemuze ho najit. Najednou uslysi nejakej hukot. Podiva se
nahoru a on to medved ve vrtulniku!
"Medvede, kde jsi, prosimte, vzal na vrtulnik?"
"Stacilo jen vratit prazdny lahve!"

Vtip

Vtip, anekdota, popřípadě fór je krátké vyprávění, jehož účelem je pobavit příjemce (posluchače či čtenáře). Obvykle je založen na dvojznačnosti, absurditě nebo paradoxu, je stručný a směřuje k výrazné a úderné pointě. Vtipy se šíří zejména ústním podáním, výstupy komiků, časopisy a knižními sbírkami. V poslední době je významné šíření pomocí internetu.

Historie

Slovo anekdota (ανεκδοτα) v řečtině znamená „to, co nebylo zveřejněno“. Původně se tímto slovem skutečně označovaly texty z různých důvodů nezveřejněné, někdy předávané pouze v ústní podobě (například Prokopiův spis ze 6. stol n. l. s názvem Anekdota obsahoval utajované příběhy ze života císaře Justiniána).

V renesanci tvořily z velké části tematický základ, z něhož vznikla novela.

Nejstarší anekdoty jsou dochovány z řečí a kázání, kam byly vkládány jako exemplum (moralizující příklady). Objevovaly se i v kronikách a letácích, které většinou zábavně oživovaly, i v satirách (humanistických a osvícenských).

S rozvojem tisku se stávají samozřejmou a oblíbenou součástí periodik i kalendářů.

Dnes

Dnes v literatuře anekdota představuje krátké, především ústně šířené vyprávění humorné příhody, zesměšňující osobu, situaci, dobu, rasu, národ, názor, skupinu, společenskou vrstvu, zvyky apod. Je jedním z mála žánrů ústní tvořivosti živých i v jednadvacátém století.

Podle tématu lze vtipy dělit do mnoha skupin (např. lékařské, politické, skotské, policejní, o blondýnkách, o zvířátkách, o žárovkách, židovské, erotické a další). Podle použitých prostředků můžeme ve vtipech nacházet např. černý nebo absurdní humor.

vtipy se lze setkat v periodickém tisku, často ve zvláštních rubrikách; existují i specializované časopisy, např. Dikobraz, Trnky brnky, Vyškeřák, které vydávají vtipy slovní i kreslené. Vycházejí i knížečky, které bývají zaměřené tematicky.

Kulturní význam

V životě mnoha známých osobností hrála právě anekdota (vtip) velikou roli. Například Sigmund Freud o vtipu napsal celou knihu a považoval jej za jednu z možností vyjádření názorů a pocitů, které bychom za normálních okolností veřejně neprojevili. Jaroslav Hašek v anekdotickém stylu lidového vyprávění objevil osobitý literárně tvůrčí smysl.

Interpretováním a vytvářením vtipů se živí komici, kteří často mají svou oblíbenou sortu vtipů. Například Jan Werich miloval anekdoty židovské.